Srpen 2016

7.8 – den sedmadvacátý

9. srpna 2016 v 10:05 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Po obědě vyrážíme z betonárky do ČR. Cesta nám trvá cca 4 hodiny, než dorazíme do Kosmonos. Auto - po 7960 km/27 dní za hukotu čehosi mlátícího u čehosi u kola, naprosto sjetých pneumatikách, problémech se žhavením a dalších menších problémcích - nás domů dovezlo v pořádku a my už se těšíme na další společnou cestu.


6.8 – den šestadvacátý

9. srpna 2016 v 10:04 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Dopoledne si ve slunném počasí nakoupíme oblíbené pití, dáme si na terase restaurace kafe a tiramisu a vyrážíme směr betonárka u Münchenu, kde pracuje Zdendy táta. Sem přijíždíme kolem půl 6 večer. Od té doby až do noci popíjíme, jíme a povídáme o dovolené.







V Livignu se lyžuje pořád


5.8 – den pětadvacátý

9. srpna 2016 v 10:03 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Skoro celý den se kodrcáme v italských horách směr Livigno, kde si po neúspěchu v Andorře chceme nakoupit konečně nějaké dobré pitivo v bezcelní zóně. Přijíždíme do Livigna navečer, obchody nám opět zavírají přímo před nosem. Nás to ale nerozhodí, protože zůstáváme do dalšího dne. Jediné, co nás trošku trápí je zima - 5°C, pocitově 0°C. Naštěstí s sebou máme i teplejší oblečení - na rozdíl od spousty kolem nás jdoucích turistů v kraťasech. Navečer začíná pršet, což se nám nehodí k přeskládávání věcí v autě, které absolvujeme každý večer, abychom si mohli připravit nocleh.



4.8 – den čtyřiadvacátý

9. srpna 2016 v 10:00 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Dopoledne si prohlížíme Cannes, kde jsme loni nebyli, konstatujeme, že tu nic není a jedeme dál směr Itálie. Cestou si uvědomíme, že nemáme náš milovaný míček. Asi zůstal na střeše auta, když jsme večer odjížděli. Mrzí nás to a už chápeme, jak se cítil Trosečník.

Italské pobřeží nesplňuje naše požadavky - zaparkovat/vejít se na pláž/nebýt na útesech, a tak přespáváme v kopcích mezi Milánem a Janovem.





3.8 – den třiadvacátý

9. srpna 2016 v 9:59 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Protože se chceme opálit, jdeme na pláž už v 10 ráno, abychom tam byli mezi prvními. Jsme přibližně 1000., kdo toto ráno přišel. Najdeme si super flek na deku, kde máme jakž takž soukromí, protože jsme celých 5 cm od jiných dek kolem nás.. Jdeme do vody. Pinkáme si. Potápíme se. Je nám fajn. Jdeme se potom natáhnout na deku, abychom chytli ten bronz. Po 2 hodinách jdeme do vody znovu. Všude kolem nás plavou odpadky a mořské řasy, není vidět na dno na hladině je olejová skvrna snad jen z opalovacích krémů. Vylézáme z vody a už se zpět nevracíme. Potřebujeme se ale umýt, jdeme tedy jakoby do kempu a nenápadně se přifaříme za lidi, co otevírají vrátka, která jsou na kód. Podaří se nám to a jdeme do sprch se konečně umýt. Čvachtáme se v nich asi hodinu a pak jdeme zase nenápadně k vrátkům a proklouzneme ven s nějakými lidmi. Cestou se ještě stavíme v krámku nad kempem koupit si bagetu a džus. U pokladny prodavačka začne Zdendovi francouzsky nadávat, co tam chodí v plavkách (kraťasech), že tam je cedule, která zakazuje chodit sem v plavkách (cedule = žlutý papír formátu A4 s nakreslenými plavkami a křížkem, která vlaje nad vchodem, kam člověk neměřící 2,5 m nekouká). Zdenda si stoupne tedy ven - metr od pokladny. Nákup zaplatím a jdeme k autu. Cestou se s radostí zakousnu do ještě teplé bagety a pán, kterého míjím u silnice mi začne (asi) opovrženě nadávat. Bageta se tedy na veřejnosti asi nejí nebo já nevím. Zdenda si natruc ukousne taky. Jedeme z Les Issambres pryč.



2.8 – den dvaadvacátý

9. srpna 2016 v 9:56 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Ráno jedeme do Les Issambres, což je vesnička s nádhernou pláží, kterou jsme byli loni s Terkou uchváceny. Bydleli jsme zde v kempu kousek od moře. Cestou si kupujeme konečně míček a parkujeme nad mořem u naší oblíbené pláže. Jdeme hned do vody, pinkáme si, užíváme si to. Dokonce ani ti lidi nám ani tak už nevadí.



1.8 – den jedenadvacátý

9. srpna 2016 v 9:54 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Pokračujeme v cestě na azurové pobřeží. Když přijíždíme, jsme trochu přešlí z toho, jak moc je tu lidí a jak je vše zastavěné. To jsme loni vůbec nevnímali. Zastavíme u pláže, kde se rochníme v moři asi 2 hodiny a užíváme si tu teplou vodu. Jediné, co nám schází, je míček do vody, se kterým bychom si mohli pinkat.



31.7 - den dvacátý

8. srpna 2016 v 22:30 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Kvůli počasí jsme nuceni změnit plán cesty, sever je za námi a my se rozhodujeme, kam jet dál. Buď Costa Brava, kde jsme byli před 2 týdny, nebo Cote d' Azur, kde jsme byli loni s Terkou a Viktorem. Vítězí Cote d'Azur. Cestou projíždíme Andorru, kde si chceme nakoupit levně pití. Smutné je, že nám všechny obchody zavřely téměř před nosem, takže odjíždíme s prázdnou. Venku je 9°C a my začínáme topit. Nakonec dojedeme do větrného Perpignonu.








30.7 - den devatenáctý

8. srpna 2016 v 22:26 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Prší celou noc, město tedy jenom projedeme. Prší na celém severním Španělsku, rychle ho tedy projíždíme a zastavujeme se až ve městě Vitoria (nejzelenější město roku 2010, tuším), Zdendovi ukazuju, kde co je. Zdenda je fascinován eskalátory, které tu mají na ulici, která je trochu do kopce - asi tak, jako všechny ulice v Liberci. Po kávě v kavárně pokračujeme směr Pamplona.









29.7 - den osmnáctý

8. srpna 2016 v 22:23 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Nikdy jsem nebyla tak ráda, že vidím denní světlo. Přežili jsme, nikdo nás neokradl, neunesl ani nezabil a my jedeme dál. Počasí je pořád horší a horší, dojedeme až do Ovieda, kde jsem bydlela půl roku během erasmu. Ukazuju Zdendovi město a jemu se to velmi zamlouvá. Začíná uvažovat o erasmu taky! Ochutná zdejší specialitu - sidra, což je cosi jako cider, mošt a kvasnic smíchaný dohromady a číšník to nalejvá z výšky 1,5 metrů do skleničky, ze které nápoj stříká všude kolem (proto je v Asturias ve městech na večer vždycky polepená dlažba). Potom Zdendovi ukážu kampus, kde jsem studovala. Nakonec trefím i do ulice, kde jsem bydlela. Potom pokračujeme do mého milovaného Gijonu. Parkujeme na parkovišti, kde jsou kolem nás všude putovní cikáni s dodávkami..










Sidra


Moje škola

Můj půlroční domov

28.7 - den sedmnáctý

8. srpna 2016 v 22:12 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Naše místo je úžasné, ale díky větru není moc teplo na koupání. Jdeme se projít po pláži. Cestou fotíme jak o život, pozorujeme okolí a hlavně hejno racků, které na pláži kempuje. Zdenda nakonec do vody na chvíli skočí, ale celkem rychle zase vyleze.. oceán holt nemá 25 stupňů, jako to středomořské. Projíždíme galicijskou přírodou a postupně se zatahuje nebe. Jedeme až do večera a dojíždíme do městečka Cariňo, které se nám vůbec nelíbí. Rozhodneme se zajet ještě na Cabo Ortegal - nedaleký maják ležící na nultém poledníku mezi dvěmi moři - Atlantikem a kantabrijským mořem. Už se stmívá a my bychom už rádi ulehli. Hledáme tedy místo, kde zaparkovat, ale nikde nic nenacházíme, kromě odpočívadla mezi Cabo Ortegal a Cariňo uprostřed lesa. Místo je to dost strašidelné, ale Zdenda řekl, že už nikam nejede, tak se nikam nejede... Radši píšu mamce nevinnou sms, kde jenom píšu, kam až jsme dojeli. To, že to tu je sakra děsivý a kdyby o nás už pak nikdo nic neslyšel, tak ať může říct vyšetřovatelům naši poslední polohu, radši nedodávám...












A Coruňa






















27.7 - den šestnáctý

8. srpna 2016 v 22:03 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Když se ráno probereme, chystáme se jít na pláž. Problém je ale v tom, že se dost zvednul vítr a písek lítá naprosto všude. Sbalíme tedy věci a jedeme z toho nádherného místa dál. V další zátoce nacházíme opět nádhernou pláž, která má dokonce něco navíc - neskutečně ledové moře. Abych jí ale nekřivdila, nachází se na ní na každým kroku nádherné mušličky, které sbírám po nohy ponořená skoro dvě hodiny. Zdenda se párkrát vykoupe dokonce i celý - ačkoliv ho po celém těle píchají jehličky pod kůží. Pokračujeme dál v cestě a dorazíme na konec poutní cesty - maják Finistera, kde je spousta poutníků a hlavně všude kolem nás nádherný výhled. Dalším bodem cesty, který stojí za zmínku je další pláž jak v Karibiku, kde ale taky hodně fouká vítr, tak tu jenom vyfotíme a jedeme dále. Ten den naše cesta končí na surfařské pláži u Talonu, která je nejzápadnějším bodem, který jsme ve Španělsku navštívili. Parkujeme ale na duně s úžasným výhledem na moře. Otevřeme si pivo, víno, ohřejeme tortillu de patatas a užíváme si pohledu na oceán.















26.7 - den patnáctý

8. srpna 2016 v 21:57 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Ráno se jdeme podívat do centra Santiaga de Compostela. Zdenda předem upozorněn na to, že mě v tomhle městě nic moc nenadchlo nic ani neočekává, projdeme katedrálu, pár uliček a po hodince odjíždíme z města ven. Zdenda konstatuje, že jsem měla pravdu. Viděli jsme už mnohem zajímavější místa. Jedeme tedy zpět k pobřeží a hledáme pláž, kde bychom se vykoupali. Nacházíme nádhernou a obrovskou pláž o délce asi 3 km, na které se nachází sem tam nějaký procházející se pár. My zaparkujeme přímo u vchodu na pláž, sprchy máme od sebe asi 20 metrů. Moře tak 40 metrů. Máme dokonce i "sousedy", kteří jsou v obytňácích zaparkovaní asi 50 m od nás. Paráda. Jdeme se koupat a surfovat na vlnách. Tato zábava nám vydrží asi do půl 10 večer. Jdeme se umýt, připravit si spaní v autě a večeři. Kolem 22.00, když zapadá slunce, hraju na ukulele, zpívám, Zdenda fouká do klarinetu, popíjíme vínko a koukáme na zacházející slunce nad oceánem.















25.7 - den čtrnáctý

8. srpna 2016 v 21:52 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Jsme skoro 14 dní na cestě a ještě jsme se pořádně neopalovali. Je na čase to napravit. Jedeme tedy někam dál. Zabloudíme a přijíždíme k majáku. Prohlédneme si místo, ale na koupání to není, protože jsou všude útesy. Jedeme tedy dál. Cca 200 m od majáku vidíme krásnou plážičku, kde není ani noha. Ihned k ní zajíždíme. Všímáme si, že ve vodě na kamenech i na pláži je spousta škeblí. Zdenda se pustí do jejich sbírání. Poskakujeme po pláži a ve vodě mezi útesky jak malé děti a užíváme si to. Kolem poledne se na pláž začínají sjíždět místní obyvatelé a sbírají taky o sto šest. Nás to s nimi ale nebaví, tak se poroučíme k autu. Cestou se ještě zeptám 2 žen na pláži, jak že se ty škeble vlastně vaří. Dozvím se, že na trošce vody se pouze zahřejí a hned jak se otevřou, mohou se jíst. Informaci předávám Zdendovi a ten se už těší na oběd jak malej Zdenda. Jedeme dále podél pobřeží a hledáme místečko ve stínu na oběd. Jedeme kolem nádherných pláží, které jako by z Karibiku vypadly. Silnice vede na útesu a přímo mezi dvěmi těmito úžasnými plážemi nacházíme místečko pod stromy, kde zaparkujeme, otevřeme pivo a vaříme oběd. Idylka. Zdenda mlaská tak, že to je slyšet asi až v Americe. Po obědě jedeme na pláž, kde se vyvalujeme až do večera, kdy nám moře znemožní pohodlně dojít zpět k autu, protože naši cestičku příliv zaplaví vodou a my musíme balancovat na obrovských kamenech v žabkách. Nakonec ale vše dobře dopadne a my jedeme směr Santiago de Compostela, které si chceme ráno prohlédnout. Hledání místa na přespání je ale poněkud obtížné. Jsme unavení a hladoví, tak si zastavíme v McDonaldu na večeři s tím, že alespoň nahrajeme fotky na internet a pošleme e-maily. Problém je, že když se konečně připojíme na internet, skoro nefunguje. Po upozornění peronálu na tento fakt nám slečna povídá jen "hi hi, aquí no funciona nunca.." - ha ha, tady nikdy nefunguje... E-maily tedy hodinu odesílám z nákupního centra, ve kterém celou hodinu houká alarm..





































24.7 - den třináctý

8. srpna 2016 v 21:23 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Usoudíme, že v Portugalsku je voda opravdu studená, vlny velké, vítr studený (ačkoliv příroda a pláže nádherné), jedeme tedy co nejrychleji do Španělska. Co nejrychleji po dlažebních kostkách.. Jedeme celý den. Večer usoudíme, že by to chtělo sprchu. Po cestě je spousta pláží, ale všechny připomínají spíše bažinu. Zajedeme tedy k zátoce na na první pohled pěknou pláž, kde vidíme sprchu. Nakonec si všímáme "detailů"..Nakonec to, že jsou všude kolem davy lidí, pláž i moře vypadají jako Mácháč, pomíjíme. Hlavně že tu je sprcha. Lehneme si na hodinku na pláži na deku, abychom chytili bronz. U toho pozorujeme lidi sedící a ležící v okolí, kteří vypadají jak z filmu Účastníci zájezdu. Hrůza, děs. Ale uznáme, že alespoň vidíme několik "divadelních" představení zdarma. Když se vedle obličeje Zdendy zjeví obrovská ohnutá prdel, je čas se zvedat. Po sprše jedeme najít místo na přespání. Přespíme v malém městečku na parkovišti u školy, ze kterého máme krásný výhled na přírodní park, který se rozprostírá pod námi. Pod ním jsou písečné duny a pod nimi moře. Krásný pohled. Ideální pro vypití zbytku portského vína..







23.7 - den dvanáctý

8. srpna 2016 v 21:20 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Celé dopoledne ležíme na pláži, Zdenda jde dokonce okusit vodu. Nezteplala. Nemusím zkoušet úplně všechno, zůstávám tedy na dece. Kolem 12. hodiny našeho času se zvedáme, umyjeme se a jedeme si udělat oběd někam dál. Naobědváme se a jedeme směr Porto, opět po okreskách. Okresky = 2 m široké silnice z dlažebních kostek. Kodrcáme se až do Porta a máme toho už plné kecky. Auto očividně taky, protože se nemá úplně do startování. Porto nám však pozvedne náladu, protože je to nádherné město na pobřeží moře. Podél města protéká řeka. Celé této parádě dodávají kouzlo barevné domečky odrážející se v řece, katedrála, hrad, zámek a spousta dalších památek včetně klasické staré tramvaje projíždějící městem. Do celé této parády zpívají rackové, kteří létají podél pobřeží řeky i moře. Z Porta vyjíždíme kolem 20.00 tamního času. Když se vymotáme z centra města, hned v prvním obchodě koupíme dvě portská vína, abychom měli něco na večer (kromě celé tašky piv, které si Zdenda koupil do zásoby a flašky červeného). Plán "zastavíme hned, jak to půjde" není možné uskutečnit tak rychle, jak jsme si představovali, protože dlažební kostky nehodlají přestat a my nechceme spát někomu před barákem. Nakonec zastavíme na parkovišti přímo u moře. Společnost nám dělají 3 toulaví psi, na které Zdenda každou chvíli syčí - jakože aby odešli pryč. Nefunguje to..



















22.7 - den jedenáctý

8. srpna 2016 v 21:13 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
V Portugalsku jsou dálnice poměrně drahé, proto přejíždíme na západ okreskami skrz hory. Netušíme však, jak špatně Portugalci značí silnice.. Číslo silnice vidíme cca 1x za 60 km. Ke křižovatkám se ani nikdo neobtěžuje dávat cedule se značením alespoň měst. Když už ano, tak před kruhovým objezdem jsou značena města A, B, C, ale na kruhovém objezdu jsou zmiňována pouze města B, C, D. My samozřejmě potřebujeme do města A. Takhle to funguje skrz celé Portugalsko. Po 6 hodinách (bez bloudění 5 hod.) dorazíme konečně k Atlantiku. Jsme na nádherné pláži s bílým pískem, která se rozprostírá po několik kilometrů hned vedle písečných dun. Vlny jsou obrovské, sůl fouká všude. Jdeme si do vody alespoň stoupnout. Málem dostaneme infarkt.. voda je hodně studená. Hned u pláže jsou ale sprchy, tak se alespoň osprchujeme a jdeme do auta. Asi 100 m od pláže je parkoviště, kde přespíme.

















21.7 - den desátý

8. srpna 2016 v 21:06 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Ve čtvrtek dopoledne necháváme na kuchyňským baru v bytě děkovný lísteček i s klíčemi pro Farah a Tiba a odjíždíme směr Salamanca. Když dorazíme do tohoto menšího městečka na západě Španělska, jsme uchváceni nespočtem památek, které v tomto nádherném a svěžím městě jsou. Hlavním cílem je jedna z nejstarších univerzit v Evropě, která se zde nachází. Oba si říkáme, že tady by nám vůbec nevadilo studovat. Salamanca je opravdu krásné město s velice příjemnou atmosférou. Večer vyrážíme směr Portugalsko.

El Escorial














Salamanca

















20.7 - den devátý

8. srpna 2016 v 20:51 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Poté, co přeparkujeme auto pokryté pískem (pršelo) do garáží, se jdeme podívat do Madridu. Zdenda mnou několikrát varovaný uznává, že toho v Madridu opravdu moc k vidění není - na to, jak velké město to je. Prohlédneme si tedy v těch 39°C (dnes bylo trochu chladněji) nejdůležitější památky a úkazy a jdeme si konečně nakoupit něco na sebe (za ušetřené peníze určené na kempy). Přicházíme na byt unavení, ale spokojení. V Čechách budeme teď oba dělat parádu! Na bytě umyjeme nádobí z předešlého večera, počkáme na Farah s Tibem a jdeme večer na tapas (tradiční španělské jídlo v podobě menších porcí - např. bramborová tortila, rybí pokrmy, dorty atd.). Poté, co sníme každý své tapas a ochutnáme od Farah a Tiba, kteří nám pořád něco dávají ochutnat, se zeptáme, co je vlastně smyslem tapas - než se přežrat. Dozvídáme se, že kouzlo je v tom, že se u toho povídá a sdílí objednané jídlo... Aha. Pozdě. Vysvětlíme jim tedy, že my opravdu rádi jíme.. Naštěstí jim to nevadí, protože všechny pokrmy už znají.





















19.7 - den osmý

8. srpna 2016 v 11:05 | Niki |  Roadtrip 2016 - Španělsko, Portugalsko (severní část)
Jsme domluveni s Farah a Tibem, že k nim přijedeme navečer. Protože jsme v Madridu za 45 minut od snídaně, jedeme si nejdříve prohlédnout malebné městečko Toledo ležící jižně od Madridu. Jsem tu počtvté, ale pořád jsem schopna se v tomto několikastyuličkovém městečku ztratit. Zdenda je městečkem unešen. Maličké uličky nás zavádí do různých koutů. Jediné, co dojem trochu kazí je vedro. 40°C je na procházení je už opravdu hodně. My to však vydržíme cca 3 hodiny, vidíme snad úplně všechno - včetně zapadlého obchůdku s oblečením, které se nachází nad ruinami z dob Krista, jež jsou vidět skrz sklo v podlaze. Úchvatné. A je tu i klimatizace. Ještě úchvatnější.
Když odjíždíme z Toleda, je 15.00 a my už máme opravdu hlad. Hledáme tedy stín a plácek, kde bychom si mohli uvařit oběd. Protože je ale střed Španělska dosti vyprahlý a s minimem stromů, nenacházíme nic, než smradlavé parkoviště poblíž obchoďáku, kde se všichni navzájem hádají. My ale máme opravdu hlad, takže se nedá nic dělat...
V 18.00 přijíždíme do Madridu, v 18.20 parkujeme v ulici Calle de Juan Bravo, kde se nachází byt Farah a Tiba. Všímáme si ale ošklivé cedule, která povoluje parkování zde jen 5 minut. Musíme tedy jet jinam. Protože se byt nachází 15 minut chůze od centra Madridu, je docela oříšek najít prázdné místo k parkování. To, že se platí, je už víceméně samozřejmost. Nakonec se nám podaří zaparkovat na zelené zóně, kde se ale smí parkovat max. 2 hodiny. Od 21.00 do 9.00 je parkování však zadarmo a auto tu může zůstat celou noc. Ve Španělsku totiž lidé chodí do práce běžně na 10.00 a přichází kolem 20.00. Protože jsme Češi šetřiví, čekáme do 19.00, vhodíme do automatu mince, dostaneme lísteček a už si to štrádujeme do bytu, který je jen 2 bloky od nás. Farah a Tibo mají nádherný apartmán, který dřív býval částí hotelu, takže při výhledu z okna vidíme bazén, který patří k domu. Moderní nábytek i stěny bytu jsou bílé barvy. Původně jsme si mysleli, že budeme spát na gauči, ale nakonec se ukáže, že Tibo a Farah mají pro nás přichystaný pokoj s 2 překvapivě i dlouhými postelemi. Jako díky předáme hostitelům flašku hruškovice, fernetu a vína. Hostitelé nám při pohledu na flašky sdělují, že druhý den vstávají brzy do práce. Ptáme se tedy, v kolik vstávají. Tibo v 6.30, Farah v 8.45... A v kolik chodí spát? Prý brzo. Tibo už kolem 1.00 a Farah až kolem 2.30... Ok. Pomalu otevíráme flašky. Obvykle zamlklý Tibo Zdendovi začne po chvíli vyprávět příběhy a nakonec jsou z kluků nejlepší kamarádi. Mám alespoň čas konečně pokecat s Farah. V nejlepším se ale má přestat, v 1.00 jdeme tedy všichni spát.