Den jedenadvacátý

25. září 2017 v 20:11 | Niki |  Roadtrip 2017 - Španělsko, Portugalsko (jižní část)
Vstávali jsme pozdě, protože se nám v noci nedobře spalo. Výjimečně jsme měli totiž pootevřená dveře od kufru auta kvůli vedru. Trochu jsme podřimovali, ale oboum se nám chtělo dost čůrat, tak nám nešlo úplně usnout. Najednou nás ale probral zvuk kopyt cvalajiciho koně. Přišlo nám to divný, ale řekli jsme si, že je asi místní šerif na obhlídce (v Portugalsku jsme jich takhle pár už potkali). Jenže pak jsem zahlidla siluetu koně - bez jezdce. Divoký kůň. Trošku už míň obvyklý, ale pořád nic, co by nás vyvedlo z míry. Ale jít ven kvůli čůrání se nám už moc nechtělo. Když jsme ale slyšeli běh člověka po cestě kousek od nás, načež v dáli šustění roští a divne zařehtání koně, přestali jsme radši na okamžik dýchat. Podotýkám, že vše probíhalo kolem 1-2. ráno, v naprosté tmě, uprostřed ničeho a bez žádných dalších zvuků, než které jsem zmínila. Možná to teď tak nezní, ale bylo to fakt děsivý. A hlavně divný. Čůrat strachy v autě se nám však nechtělo, šli jsme po pár minutách teda ven, my odvážlivci. Rychlejší čůrání si ale nepamatuju. :)
Protože jsme ráno vstali až kolem 10., nechtělo se nám už nic moc podnikat, ale alespoň jsme se po 20 dnech na cestě konečně dostali k úklidu Oktávky, tedy našeho putovního domova. Douklízeli jsme kolem 1. odpoledne, takže byl akorát čas na oběd a my tak mohli využít perfektního stínu k vaření. Z našeho "kempu" jsme se vypakovali v půl 3 a vyrazili do Valencie. Ve Valencii jsme se ubytovali na parkovišti u kancelářské budovy připomínající budovy na pražské Budějovické. A protože pofukoval vítr, těšili jsme se na dlouhý, ničím nerušený spánek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama